Pěvecké sdružení pražských učitelek

Turné ve Velké Británii a Německu v 2000

PSPU na turné ve Velké Británii a Německu

Cestování spojené s koncertováním je vždy velmi náročné, zvlášť když jde o dobu delší než týden.PSPU podniklo takový zájezd v celkové délce 10-ti dnů (29.6.-9.8.2000) a přivezlo si spoustu zážitků, dojmů i postřehů, které se pokusíme alespoň stručně vylíčit.

Cestujeme autobusem se dvěma řidiči a musíme počítat se dvěma nocemi strávenými v autobuse.Vyjíždíme ve čtvrtek 29.6. ve 22 hodin a hned první noc si "užíváme" v autobuse.Zatím nám nic nevadí, protože jsme v očekávání věcí příštích.Směřujeme nejkratší cestou přímo do Anglie, jedeme přes část Belgie a Francie do Calais, kde máme objednaný trajekt, do Doveru. Litujeme, že naše republika ještě není v EU. Cestující ze zemí EU neprocházejí žádnou celní kontrolou, jejich autobusy vyjíždějí z trajektu bez zastavení.Na nás čeká hodinová zastávka u imigračních úředníků, kteří každou z nás anglicky zpovídají. Nestačilo ani oficiální pozvání sboru. Nakonec celníkům zpíváme, aby viděli, že nejsme žádní utečenci.

Posouváme si čas o hodinu zpátky a setkáváme se zde se zástupcem našeho hostitelského sboru KENT CHAMBER CHOIR a s ním pak odjíždíme z Doveru do Kentu na další setkání s ostatními členy anglického sboru. Přijíždíme sice za deště, ale šťastni, že máme nejdelší úsek cesty za sebou.Trochu nám sice zatrne při rozdělování do rodin, protože některé naše mladé členky v Kentu ještě nebyly (my ostatní již v roce 1996) a nevědí, u koho vlastně budou bydlet. I to pak nakonec dobře dopadne a my, kteří máme "ty své jisté", se na naše přátele už velmi těšíme.Setkání je bouřlivé a nyní se už můžeme těšit, že se konečně pořádně vyspíme, protože příští dny budou pro nás náročné.Další den, t.j.v sobotu 1.7., máme první koncert v Gravesendu společně s Gravesham Choral Society v kostele St.Georg´s.Stihneme pro zkoušce v Gravesendu navštívit alespoň zcela krátce blízké historické město Rochester na řece Midway se starobylou katedrálou a hradem, který nám připomíná menší Tower. Počasí se umoudřilo, svítí sluníčko a tak děláme první fotografie.Pak se vracíme zpět a šťastně absolvujeme první koncert na půdě Anglie.

Druhý den v neděli 2.7. zpíváme společně s našimi milými anglickými přáteli z Kent Chamber Choir v kostele St. Laurence v Merworthu. Jsme hosty zdejší farnosti a strávíme zde po zkoušce krásné odpoledne s pohoštěním ve farní zahradě, obsluhováni samotným panem farářem. Slunce nám svítí a také naši přátelé jsou milí a snaží se nám co nejvíce zpříjemnit náš pobyt. Jedna z nás navíc slaví narozeniny a dostává od pozorných hostitelů dort. Nám ale ještě zní v uších melodie společně zpívaného sboru "Jerusalem", který pro oba sbory napsal kentský dirigent Alan Vincent.Čeká nás však večer společná párty v domě a na zahradě jedné rodiny člena kentského sboru. Sejdou se zde oba sbory najednou, dům se hemží lidmi, stoly se prohýbají jídlem a mezi tím vším chodí důstojně domácí pes a dává pozor, aby se nikomu nic nestalo. Předáváme si vzájemně pozornosti, dárky a je nám všem dobře. Všechno pěkné má však také svůj konec, a tak i tato párty končí. Loučíme se a odjíždíme až pozdě k ránu do svých dočasných domovů.

Další den nám naši hostitelé připravili celodenní výlet do starobylého města Cambridge s jeho slavnými Colleges. Někteří z nás se projedou na loďkách po řece Camě a odpoledne si s průvodkyní projdeme nejvýznamnější místa - od Emmanuel College až po King´s College. Nových dojmů, vědomostí a fotografií přibývá, ale nic naplat, musíme se i s touto studentskou historií rozloučit, protože už zítra nás čeká cesta zpět do Německa. Po návratu z Cambridge balíme. Jak to uteklo! Brzy ráno se 4.7. loučíme s přáteli. Nechybí ani slzičky, ale to již směřujeme k dalšímu cíli našeho zájezdu. Pobyt v Anglii si ještě prodloužíme o zastávku ve Windsoru, kde navštívíme královský zámek a prohlédneme si jeho areál s monumentální kruhovou věží, královské komnaty s nejkrásnějším a také nejdražším na světě domečkem pro panenky, kapli sv.Jiří a připomeneme si jeho více než 900 let starou historii panovníků Anglie. Slyšíme v duchu ještě salvy při střídání stráží pod kruhovou věží, ale to již míříme k Doveru, kde máme objednaný trajekt, na který musíme včas dojet.
Na evropské pevnině jedeme pak celou noc (to je ta druhá plánovaná noc v autobuse) a první větší zastávkou v Německu je univerzitní město Münster.

Máme na jeho prohlídku dost času, protože řidiči si potřebují odpočinout (předpis je 8 hodin). Máme tedy dost času k návštěvě historického centra města, tří velkých katedrál, vzácné klenotnice při dómu z 12.století St. Paulus, který po přestavbách je zachován v dnešním velkolepé podobě. Projdeme se kolem jezera Aa, po jehož hladině krouží bílé plachetnice a všude vidíme cyklisty, kteří zde mají po městě na chodnících vyznačen pruh, na který chodci nesmí vstupovat. Svá kola nezamykají ani nijak nepřivazují, protože nikoho ani nenapadne je ukrást. "Jiný kraj, jiný mrav"- jak praví přísloví, a škoda, že totéž neplatí i u nás. Opouštíme město cyklistů, mladé duchem a je nám líto, že nemáme více času. Jsme totiž očekáváni v Nienburgu na řece Weser, a tak musíme pokračovat v cestě směrem na Hannover.

Před Nienburgem na nás již čeká "vyslanec" sboru našich hostitelů Frauenchor Holtorf, který nás dovede na místo setkání.Je to společenský dům se zkušebnou Ev.-luth.Kirchengemeinde při kostele St.Martin, kde také budeme mít příští den koncert. Setkáváme se zde také s naším starým přítelem z Francie - Pierrem Mistoufletem, který je zde rovněž na návštěvě. Přijel z dalekého Poitiers kvůli nám. Starý pán vypadá ve svých 89 letech velmi dobře a podle svého zvyku nás halasně vítá. Dochází opět k rozdělování do rodin, ale už si zvykáme a po večeři odcházíme s hostiteli domů konečně se zase pořádně vyspat.

Druhý den dopoledne odjíždíme na výlet do Bückenu, kde je historicky významná katedrála Stiftskirche St.Materniane et St.Nicolaus z 12.století. Podle pověsti prý toto místo vzniku stavby určil osel, který vezl na hřbetě mnicha. Tento mnich totiž dostal za úkol najít pro svůj řád takové místo, kde by se dal postavit kostel. Osel prý se na tomto místě zarazil a nechtěl jít dál. Mniši to vzali jako boží znamení a začali zde stavět-to bylo v roce 1050 - a stavba postupně narůstala až do dnešní monumentální podoby. Na paměť této pověsti také vzniklo bronzové sousoší před chrámem - osel s mnichem. Celý sbor se zde na památku vyfotografoval i s naším průvodcem. Odpoledne, protože počasí bylo celkem pěkné, jsme ještě udělali malou procházku po městě Nienburgu, které právě slavilo 975. výročí svého založení. Potkáváme zde šermíře v historických kostýmech z Chomutova, kteří v průvodu městem zvou občany na svá vystoupení. Po krátkém odpočinku se připravujeme na večerní koncert, který máme společně s Frauenchor Holtorf. Koncert se vydařil.Kritika je vynikající-viz dále. Lidé vstávají ze svých míst a aplaudují a my musíme stále a stále přidávat další skladby. Po koncertě je společná večeře a přátelké posezení se členy hostitelského sboru. Výborně se bavíme, ale zároveň už zase myslíme na další cestu, která nás čeká příští den. Loučíme se tedy se všemi, děkujeme za milé přijetí a opět balíme zavazadla. Brzy ráno odjíždíme na poslední místo našeho zájezdu-směr Norimberg.

Naše koncertní cesta končila ve Schwaigu u Norimberka. Po nepřetržité 10-ti hodinové jízdě jsme přijeli na místo. Toto městečko v předměstí Norimberka není pro nás neznámé.Přijíždíme sem již po třetí. Tentokrát jsme hosty na Festivalu 7.Schlosshofserenade, který je pořádán v rámci "Evropských dnů hudby 2000". Heslo festivalu "Hudba dělá přátele" se naplnilo v bohaté míře. Spolu s námi vystupovalo hornové kvarteto "Mistři pěvci" ze Sankt Petěrburgu a místní 70-ti členný smíšený sbor Chorgemeinschaft Schwaig. Přijetí na zámku panem starostou Fritzem Körberem bylo velkolepé-s přípitky, jídlem a zpěvem našeho i německého sboru a hlavně přátelskými projevy. Pana starostu známe již z minulých let, vedle svých funkcí poslance a starosty organizuje pravidelně letní tábory v Alpách pro nemajetné děti z bývalých komunistických států.Nejen z České republiky (pravidelně z okresů Tachov a Rakovník), ale i z Polska, Ruska a letos i z Ukrajiny z Charkova.
Ubytování jsme opět nalezli v rodinách. Přivítání s hostiteli známými z minulých let bylo velmi srdečné a milé.Všichni jsme vzpomínali na naše předešlé návštěvy v roce 1989 a 1992.Schwaigský sbor měl péči o nás rozplánovanou do nejmenších podrobností. Ač jsme byli dlouhou cestou unaveni, večer s posezením s milými lidmi u dobrého jídla a pití byl pro nás osvěžením.

Následující dopoledne nás zavezli do nedalekého městečka Laufu, kde čekal německý průvodce. Překvapením byla návštěva původně vodního hradu, který získal v Horním Falsku 1353 náš Karel IV. Zde král nocoval, když jej státnické povinnosti přivedly do Norimberka. Zasvětil ho sv.Václavu a dodnes nad bránou je socha sv.Václava a český znak. Pouze erbovní sál je přístupný.V něm je do pískovce vyryto 110 erbů zemí Koruny české, měst, která tehdy patřila k Čechám, znaky českých šlechtických rodů a uprostřed místnosti pak znak Království českého a Karla IV. S velikým zájmem jsme vše prohlíželi a obdivovali se tomu, která města a hlavně části dnes jiných zemí patřily k Čechám.Součástí hradu byl i špitál a kostel. Dnes je v hradu vysoká umělecká škola.

Do města se vchází branou s historickou celnicí, odkud vedla t.zv. Zlatá cesta z Laufu do Prahy z tehdy vzniklého českého Falcka, označovaného jako Neuböhmen - Nové Čechy. Na této cestě býval čilý ruch. V současnosti je tam umístěn Domov důchodců. Ve městě jsou hrázděné domy a uprostřed velkého náměstí stojí stará radnice se zvonem, kterou se dříve radní svolávali na zasedání městské rady.Zážitky duchovní zajídáme jídlem typickým pro republiku Franken a odjíždíme, abychom se připravili na koncert. Ten je kvůli špatnému počasí přeložen ze zámeckého nádvoří do místní obrovské koncertní síně, zaplněné do posledního místečka návštěvníky, kteří i museli sedět na přistavených židlích.

Úvodní projev na téma "Hudba spojuje národy" pronesl pan starosta a pak se již střídaly ve vystoupeních všechny 3 soubory. Průvodním slovem každou skladbu uváděl dirigent německého sboru pan H.G.Lott. Velkou část svého projevu věnoval českým hudebním skladatelům.České sbory byly přijaty velkým potleskem a zvláště premiérově uváděné skladby našeho dirigenta Ivana Zelenky, Vadima Petrova a Jřího Temla se velmi líbily - jak jsme se dočetli později v kritice: "Hudební náladové obrázky byly buď měkké a vláčné nebo perlivé a svěží se skvělým tempem". Ještě při posezení se všemi účinkujícími po koncertě jsme museli o některých skladbách mluvit.

Následující den mělo PSPU ještě další koncert.Tentokrát v kostele sv. Pavla. Vzhledem k prostředí byl program čistě duchovní. Podle ohlasu "povznášející duši k Bohu". Snad k tomu přispěla i premiéra skladby našeho pana dirigenta "Alleluia".

Toto vystoupení bylo také naším posledním na desetidenním putování s písní na rtech. Měli jsme radost, že všech 8 vystoupení, která jsme během cesty absolvovali, alespoň o něco přiblížilo naši krásnou českou sborovou tvorbu Evropě.